Jak motivovat lidi lépe, než pouhým „To dokážeš!“ aneb pod pokličkou vnitřní motivace

čtvrtek 31. března 2016

Kdo je Váš oblíbený hrdina? A proč? Představte si jej na chvilku.

Možná se vám líbí, protože chcete být jako on. Druhá varianta je, že už jste jako on – sdílíte část vaší životní cesty s cestou oblíbeného hrdiny – řešíte stejný problém jako váš hrdina. V druhém případě vás inspiruje konec příběhu. Inspiruje vás, jakým způsobem se dokáže hrdina vyrovnat s daným problémem. Věříte, že v případě vyřešení problému získáte i stejnou odměnu, jako hrdina.

V dětství jsem si zamiloval Harryho Pottera. Byl jiný, než ostatní. Díky tomu, že přežil napadení vražednou kletbou a byl kouzelnickým světem označený za vyvoleného, nezapadal do kolektivu tak, jako ostatní kouzelníci. Vydal se na cestu za zničením pána zla, kterého po tuhém boji a díky své jedinečnosti porazil

Stejně tak já jsem si poměrně dlouhou dobu nerozuměl se společností. Podobným způsobem jako Harry. Možná právě proto jsem se tehdy ztotožnil s jeho příběhem a uvěřil jsem, že jsem jako on – že jsem v nějaké oblasti výjimečný a že mám nějakou superschopnost, která jednou bude prospěšná celému světu.  Nikdo nade mnou ovšem nemusel stát a říkat mi: „Pojď do toho, dokážeš to. Ovlivníš svět. Nikdy se nevzdávej.“ Došlo u mě takřka k úplnému ztotožnění se s hrdinou.

Zde popsaný princip ztotožnění s hrdinou můžete využít okamžitě k inspirování ostatních. Vedete tým lidí a máte v něm člověka, který právě prochází krizí? Najděte příběh hrdiny, který prošel stejným problém a nasměrujte jej na něj. Prodáváte svoje know-how na cestě ke zlepšení? Popište svůj příběh.

K posledním větám přidám ještě jednu důležitou informaci.

Viděl jsem kampaň, kde lektor (prodávající své know-how) své problémy shrnul do: „Dlouhé roky jsem bojoval s neúspěchy, než jsem se začal učit know-how od nejlepších. Potom se všechno změnilo.“

Tohle vyjádření není špatné, jen je vcelku obecné. Čím konkrétnější, tím více lidí se může ztotožnit se situacemi, jakými lektor prošel. Proto je důležité popsat neúspěchy konkrétně. Najděte, které problémy pálí lidi, které chcete oslovit. A potom je zmiňte – na vlastním příkladu nebo příkladu jiných úspěšných lidí „hrdinů“. A vysvětlete, jakých výsledků jste vyřešením těchto problémů dosáhnuli. Díky tomu můžete získávat své následovníky, kteří budou věřit, že pokud půjdou stejnou cestou jako vy, dojdou stejných výsledků.


Motivační hlášky typu: Nikdy to nevzdávej, můžete použít kdykoliv, jen nemají zdaleka takový dopad, jako úspěšná identifikace s příběhem oblíbeného hrdiny. A v době, kdy jsou jich plné regály v knihkupectvích, ztrácejí ještě více na účinnosti.

4 důvody, proč pro vás může být členství v mastermind skupině zásadní

čtvrtek 24. března 2016

Na počátku všeho byla knížka Vzdělávejte se po svém. Lačný po úspěchu jsem plnil každý akční krok, který v ní byl popsán. Vytvořte si blog, vystupujte z komfortní zóny a – mimo jiné – buďte členem mastermind skupiny. Skupiny, kde se pravidelně schází menší počet lidí (ideální je okolo 8) za účelem navzájem se postrkovat v životě vpřed.

Nejedná se o workshopy, kde je jeden dominantní řečník – spíše o brainstorming, kde každý přidává svou trošku do mlýna – k předem určenému tématu (téma může být jakékoliv – cestování, stravování, byznys, novinařina, život na volné noze, akcie,… dosaďte si, co chcete)

Proč ovšem může být členství v podobném uskupení pro vás zásadní?

Networking
V mastermind skupině poznáte několik lidí, kteří jedou na stejné vlně, jako vy. Díky opakování setkání a důvěrné atmosféře vzniknou navíc vztahy, které jsou často hlubší, než pouze pracovní. A které neskončí vyhozenou vizitkou další den.

Pomoc s problémy
Víc hlav víc ví. Jako jednotlivec vidíte omezeně. Nevidíte na problém ze všech úhlů. A tak se může stát, že se zaseknete na místě a stůj co stůj se nebudete schopní hnout vpřed. Právě na mastermind můžete získat nových úhlů pohledu na váš problém hned několik.

Vzdělávání
V dnešní informační době je náročné narazit na kvalitní zdroje. Všichni okolo do vás tlačí fakta o palmovém oleji, uprchlících, globálním oteplování nebo současné politické situaci. Na setkání v mastermind skupině může právě po vaší pravici sedět člověk, který vás nasměruje na ten správný informační zdroj, ke kterému byste se jinak prokousávali přes silnou vrstvu balastu. Nebo, který vám prozradí, jak můžete využít např. sociální síť LinkedIn.

Zábava

V neposlední řadě je takové setkání formou zábavy. Místo ničení ušních bubínků v pátek večer v klubu se sejdete s přáteli u šálku kávy. Přijdete na jiné myšlenky a odreagujete se.

Analýza řeči těla: Založené ruce

pondělí 18. ledna 2016

Interpretaci tohoto velmi častého gesta objevíte ve spoustě článků na internetu, nikoliv pouze v odborné literatuře. Jedná o uzavřený postoj, kdy si před tělem vytváříme bariéru. Člověk se založenýma rukama může vyjadřovat nesouhlas s problematikou, nezájem o dané téma nebo se pouze schovávat v defenzivní pozici.

Podívejme se nyní na zajímavý případ, u kterého se domnívám, že primární význam tohoto gesta je trochu odlišný. Na videu je muž v obchodě.

Hned v první sekundě je zřetelné, že jeden z prodavačů mění polohu tabletu. Podává jej na část stolu, která spadá do osobní zóny zákazníka. Naznačuje tím, že si jej zákazník má vzít. Zákazník jej ovšem nechává ležet, čímž jasně signalizuje, že není spokojený s řešením problému…

Během dalších sekund druhý z prodavačů při diskusi několikrát rukou ukazuje zákazníkovi k východu. Zákazník na výzvu nereaguje. Udržuje přímý oční kontakt. Postupně přechází do útoku na osobu prodavače (popř. na řetězec), což je viditelné opakovaným náklonem trupu vpřed a intenzivní mimickou gestikulací. Prodavač vezme ze stolu tablet. Zákazník ze vzteku nebo frustrace bere do ruky notebook prodavačů. Tím ohrožuje majetek a území druhé strany. Následuje zcela logická obranná reakce jednoho z prodavačů, který zaútočí na zákazníka.

Myslím, že primární význam gesta na obrázku je: „Nehodlám ustoupit ani o píď.“ Sekundárně to může být defenzivní postavení, poněvadž se zákazník nejspíš nachází v situaci, kdy mu nebyla uznána reklamace; cítí se v právu, přesto mu jeho nárok není uznán.


Doporučuji shlédnout celé video.

Jak dobře prodávat - 1. Zpráva z terénu

pondělí 8. prosince 2014

Kdo vám zcela nezištně poradí, jak prodat? Tenhle experiment mě napadl, když jsem v nákupním centru pozoroval řeč těla nerozhodné zákaznice u obchodu s bižuterií. Jak asi prodávají prodavačky v obchodě? Jak řeší podobné situace? Mají nějaké speciální know-how?

„Dobrý den, rád bych se Vás na něco zeptal…“
„Zajímalo by mě jakým způsobem, jak prodáváte?“

Hádejte, co se dozvíte. Desítky manipulativních technik, jak oblbnout zákazníka, aby si koupil i to, co nechce? V žádném případě!

Přikládám nejzajímavější reakce:

1)      To nejde takhle obecně říct, každý člověk je jiný. Víte, ono mezi vámi vznikne určitá energie a vy potom už víte, co si k tomu zákazníkovi můžete dovolit. V žádném případě, ale nedělám to, že bych člověku řekla, že mu něco sluší, aniž by to byla pravda. To se ho pak známý zeptá: „Kdo ti tohle poradil?“ a ten člověk už nepřijde.

2)      Člověku nemůžete nic nutit. To znáte jako zákazník sám. Obyčejně poznám, když člověk má zájem koupit a když se jde jenom podívat. Když zákazník váhá, tak vyzvídám. S čím by chtěl poradit, co se mu líbí, jaké má preference, pro koho chce ty hodinky…

Pokud to půjdete vyzkoušet na vlastní pěst, může se stát, že v některých obchodech nepochodíte. Některé obchody si personál školí a zaměstnanci mají ve smlouvách klauzule o mlčenlivosti.

Tip na závěr: Vyzkoušejte 2 scénáře – nejdřív se běžte zeptat a v první větě neříkejte, že jste obchodník, jenom to, že chcete poradit. Při druhé naopak hned řekněte, že jste obchodník a pozorujte, rozdíly. Čeho jste si všimli? 

Seznamte se, Ondřej

neděle 23. listopadu 2014

Nejsem zrovna upovídaný člověk. Hodně věcí beru tak, jak jsou, a příčinu společenského konfliktu s kýmkoliv dalším hledám v první řadě u sebe – i proto se v mnoha debatách, ve kterých se řeší, co všechno je špatně, cítím značně nesvůj. Jako introvert často ani necítím potřebu sdělit všem okolo sebe, že mi před nosem proletěla moucha. A tak se čas od času prostě nevyhnu poznámce o tom, že se určitě nudím, když jsem na párty zticha, že je to se mnou jak ve škole – pokud se člověk nezeptá, nic neví nebo že bych měl více vyrážet do společnosti.

Přesto mě už nějakou dobu živí komunikace.

Do svých 18 let jsem byl sám se sebou a se svým životem poměrně spokojený. Měl jsem hezké známky na gymplu, především v matematice a fyzice, průměrně dobré vztahy s kamarády, dostatek času sportovat 6x – 7x týdně a ještě najít 3 hodiny denně, abych si zapařil Warcraft. Jediné, kde to skřípalo, byly ženy, ale s tím jsem si tehdy hlavu moc nelámal. Myslel jsem si, že jsem v jádru hezký člověk a až mě nějaká pozná víc, určitě mě bude chtít. Až do té doby, než mě jeden nevinný komentář na youtube přivedl na stopu nejpozoruhodnější cesty mého života.

Ten den jsem toho měl plné zuby. Příprava na maturitu z matematiky ze mě vysála všechny mentální síly, a tak jsem zapnul oblíbené motivační video z Rockyho. „Musíš teď projít peklem. Horším, než ten nejhorší sen. Ale na konci… Budeš stát nejvejš!“ Napsal jsem, že si video pouštím před učením na písemky.

„A jde ti to díky tomu líp?“ odpověděl zčistajasna nějaký týpek.
„To sice ne, ale vždycky se ještě malinko hecnu, když už bych to zabalil.“

Po krátké konverzaci mi v mailu přistála knížka v pdf o technikách efektivního učení. Celkem fajn, ale taky nic převratného. Nicméně tam byla jedna zajímavá informace. Bohatí lidé čtou 2 – 3 hodiny denně.

Bohatý a slavný jsem chtěl být už od 13. Tím víc, že jsem na střední škole nebyl v kolektivu zrovna alfa samec.

To je nějaký kec, ne? Jak souvisí četba beletrie s bohatstvím? Každopádně zmíněnou denní dávku čtení dávám, takže se nemusím bát, jsem na dobré cestě... Stejně je to nějaký divný…

BOOM!!!

Týden se mi nesouvislost beletrie a generování bohatství převalovala v hlavě. Pak mi konečně secvaklo. Úspěšní lidé nečtou primárně beletrii, ale knížky o osobním rozvoji. Ještě ten den jsem měl ve svojí knihovničce Bohatého tátu a 5 nejdůležitějších dovedností při jednání s lidmi.

Začal jsem se svými první výstupy z komfortní zóny. Po půlhodině pochyb jsem oslovil první holku ve svém životě. Nosil jsem růžové tričko naruby nebo klikoval uprostřed náměstí. Nadšeně jsem začal svůj první multilevel marketing. Měl jsem za to, že 4. měsíc vydělám přes 30 000 Kč. Byl to bolavý pád, když jsem po 3 měsících končil. Nicméně jsem se poučil a nastartoval druhý multilevel. Díky píli a velkému nasazení byly výsledky výrazně přijatelnější, přesto ještě ne takové, abych byl v té době spokojený. Dobrovolně jsem opustil univerzitu. Pracoval jsem v call centru. Na půl roku jsem vycestoval do Řecka jako animátor cestovního ruchu pro nejzajímavější zkušenosti mého života. Zimu jsem strávil na McDonalds a na léto chystám další změnu, snad na nějakou dobu poslední.

Během 3 a půl roku od osudného komentáře jsem našel jednu z nejcennějších věcí, co člověk dle mého vůbec může mít. Svoji vizi. Světu v dnešní době chybí orientace na dlouhodobé cíle, integrita a zodpovědnost za vlastní chyby. Lžeme, protože jsme si rozmysleli na poslední chvíli účast na různých událostech, jíme dortíky, místo abychom šli do posilovny, nebo koukáme na porno místo toho, abychom vyrazili do klubu. Řešíme, kde ušetřit 20 Kč za karton mlíka (a strávit při tom hodinu času nad prohlížením letáků) a která politická strana nám přidá 500 Kč měsíčně (jako by to pětikilo inflace během půl roku nezdevalvovala), místo abychom se zamysleli, kde můžeme vydělat 5 000 Kč měsíčně. Zjednodušeně řečeno děláme pohodlná rozhodnutí, která nás drží tam, kde jsme, místo těžkých, ale správných, která nás vedou za tím nejlepším, kým můžeme být, co můžeme dělat a co můžeme mít.

To je mojí vizí. Vést lidi okolo sebe k vnitřní integritě a orientaci na dlouhodobé cíle. Ukazovat na vlastním příkladu, že tvrdá práce vždycky nese nejsladší ovoce a výsledný pocit je lepší, než prchavé uspokojení z dopaminových dortíkových injekcí. 

V každém případě 2 hodiny čtení denně už nyní nedávám a nejsem si úplně jistý, zda je dává většina úspěšných lidí... Přeci jen, někdo kdysi dávno řekl, že gram činu je víc, než tuna teorie. J

 
Ondřej Minář © 2016 | Designed by Bubble Shooter, in collaboration with Reseller Hosting , Forum Jual Beli and Business Solutions